PAULIE:
Na hlavě kapuca, stín rýsuje bledou masku v ulicích
Cejtim to na plicích, tu kovadlinu dnů
Ještě něž usnu, probudim svý sny
A zvednu svět, co mi tu nechali
Pod postelí v křečích ležet
Tohle neni závod přes to musim běžět
Vstříc kamenům, ze kterejch stojí zeď
Pohltit pošetilost, naschvál se spálit
Abych neskončil jak loutka
Kterou budou chválit ovce z výběhu
Co nemaj hlavu na to, aby byla jejich vlastní
Tak se schovali v davu
Sejmu si stín z půlnoční dlažby
Sejmu i splín, co mě obkroužil jak jestřábi
Až se mi uleví, tak přestanu psát
Vyleju to kafe, típnu cígo, půjdu v klidu spát
Zatímco na střeše se dál bude šoustat
A slizský turisti to fotit z kolonád

Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se kroutěj do křečí všichni bystrý
Pravda nikdy nevyhraje nad gorilou se lží

Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se choulej do koutů starý mistři
Limuzíny zastínily mramorový bysty
LIPO:
Dobíjím ten stav, pak vyjdu z putyky
Jukebox už nechtěl vydat žádnej tón muziky
Přidám se k těm co na peronu prošlapujou prohru
Tiše nastoupíme do korábu, plujem domů
Plujem noční tramvají a dámám očí těkají
Třeba jen čekají, až se před ně postavíš
A zůstaneš tam stát jak socha z temný katedrály
To hledají i ti, co umějí být sami
Dobrá, přiznávám i já
Jsou věci svědomí a touhy v nichž se umím zamotat
Nejsem první ani poslední, tak co mě dělí
Od lidí, co umí žít, jako když neznaj svědomí
Přesto mě něco pojí s těma, co pozoruju
V kajutě přání odsouzený chvíle čekat spolu
A my čekáme až nabereme vítr do plachet
A nadechnem se v klidu v noci jménem Kabaret

PAULIE:
Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se kroutěj do křečí všichni bystrý
Pravda nikdy nevyhraje nad gorilou se lží

Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se choulej do koutů starý mistři
Limuzíny zastínily mramorový bysty
Koho bych si vzal do ruky abych mohl číst
Ne, dneska nechci držet žádnej list
Dneska to není užmoulaná sbírka
Tahle ani tamta
Přesto má těžká ruka si razí dopolednem
A prsty zkroucený jak v mukách
Upřímnost světla svádí ty blázny
A zdá se mi, že řeč je jenom trpký mámení
Ty naše slova a šaty jen volně zřasený
Jak čistej ubrus se má rozprostřít
Abys mohl pevně jít
Kolik dá práce, ptát se tak naivně
Kolik dá práce zůstat sám ve vině
Když roky ubíhaj tak líně
A ty sám při víně už tak trochu na dně
Píšeš po .. nic, co se táhne
Nemyslíš na antre ani na parte

Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se kroutěj do křečí všichni bystrý
Pravda nikdy nevyhraje nad gorilou se lží

Tahle doba není o stavu mysli
Ten, kdo má postavení tak si ho syslí
A tak se choulej do koutů starý mistři
Limuzíny zastínily mramorový bysty