[Verš 1: Paulie Garand]
Jeho svět nebyly kříšťálový lustry ani kaviár
Bylo to syčení v topení krabky cigár
Kafe na ubruse, kterej mu zůstal po matce a
Po nocích poluce porno časáky po ruce
Bydlí s ním už jen vítr v záclonách
Do prachu kreslí prstem svý dětství
Už ani neví, kdy se ztratil, čas se mu rozpil
Když udusil vůli hledat rozptyl
A žádnej lidumil to taky není
Zanevřel na dění v malým městě
Kde sou kudly v zádech běžný
Tady je společnost jen bludnej kruh
Bludy mu byly proti srsti, hrnul je do škarpy jako pluh
Viděl jak od lidí, ale teď neví jak k nim zpět
Kudy projít labyrintem než popraská led
Rozumu nestačej když za stěnou
Přešlapuje v kose kostra v kapuce s kosou v ruce

[Verš 2: Idea]
Probudil se po dvou dnech na dně svého pokoje
S pocitem jakoby prožil celou noc v kotoulech
Šéf mu nejspíš volal stokrát protože
Chtěl slyšet znova jeho definici o svobodě
Rodina byla stále s ním, akorát že v nebi
Takže účinkoval ve vlastních snech v hlavních rolích
Nechtěl se probudit, svět ho bolí
A záplat není tolik abys si tím vším stihl projít
S bližníma trávil čas jen na fotkách
A těm vzdáleným se vyhýbal jako ránům narkoman
Ráno granát, přes den nůž a v noci samopal
Jeho tři alter ega se synonymem samotář
Všechno, co bylo blíž, tak bylo dál
Co bylo dál tak neviděl, ten kdo byl blíž, byl na obtíž
Říkal tomu bližní nepřítel
Díky tomu, že ho život sral tak psal příběh s nejasným koncem
Kdy i s mapou jde ztratit směr