[Verš 1: Paulie Garand]
Ve světě malátna už od pradávna vznikaly pravidla hry
Konvence nepsanejch zákonů kynou ven ze tmy k nám
Zjizvený ksichty mluvěj výmluvně a výhradně
Jen beze slov, vendetou, tím upilováním hlavně
Prochcaný klobouky pak sloužej jako okapy
Na potoky osudů co protekly tu za roky
Taky zároveň zkaženým národem hrám odvedy
Děti na ruskejch kolech, chlapi ruský rulety.Jak nouzák
Který zradil taliánskou rodinu
Znáš příběhy, kdy zalily mu nohy do betonu
Tvrdnul u břehu, v rozbřesku vyzvažnil příslib
Nohsledi se žvárem v koutku čekaj na příliv
Voda stoupá jako ego raperů a strach
Je jenom jeho svědomí že je svůj vlastní vrah
Stačí jen jeden špatnej krok aby tě zvyklal sok
A za prohnanost budeš brzo pykat na dně stok
Kdy mizí síla, vůle, pokrytci padaj na bok
Hlavou o traverzu, kde je ještěrů plnej dok
Pachutě úrazů co slyším ze všech špatnej slok
Lámu ten nedostatek jako holeň o schod
Bruslení po tenkým ledě vyžaduje čistou mysl
Kor když každej vlídnej typ má v sobě pěstovanou krysu
Uvízli jsme v kádi s piraněma, žijem schízu
I ta nebývaj sladký, špína, skunk má vízum
[Verš 2: Idea]
Vždycky je to cesta
Buď ta z tebe ven nebo ta ven z města
Která tě zkouší odstřihnout, kde bych byl bez vás?
Žil bych, snil bych sny, co by lidi přijmuli
Na ostrově zmrdů a lží bych začínal od nuly
Dělal jsem spoustu chyb svojí vinou a vím to sám
To co jsem dělal dobře už nikdy nepřiznám
Nebo přiznám ale díky zlu to nejde říct nahlas
Levou nohou venku, pravou ve svědomí jak štamgast
Valím před sebou pancéř, co má dveře ze skla
Aby v případě nutnosti byl rychlý přesun z pekla - rozbít sklo!
Střepy v kůži, v očích hněv, v mozku krev
Hledáme bod zlomu, tím, že ilustrujem svět podle sebe
A když podle vás tak nás průměr sere
Vás sere náš průměr, takže nevím kam to vede
A průměr tupě určuje, kolik stojí člověk
Proto je samotným bodem zlomu často konec

[Verš 3: Rest]
Okay, chováš se jak chováš
Chceš pro sebe celej koláč
Pro ten kousek sousta klidně všechny kolem sebe bodáš
Až to přijde tak sám poznáš
Co je zlo a co je hrozba
Ale ty máš kuráž jako Jidáš
Klidně všechny udáš
Nevadí ti urážky typu: jsi chudák, čurák, nůzák
Furt máš jistotu že budeš v klidu, žes to ustál
Krysy přežijou vždycky všechno, buď si jistej
Že krysy nás jednou přežijou, všechny maj svůj systém
Až se chleba zlomí, nepomůže slovo promiň ani sorry
Šancí už jsi posral tolik, že nemáš právo chtít nový
Jak řekl Harant, beton ti zalejvá nohy
A cestovka jménem život pomalu zkracuje tvůj pobyt
Vojebal si kohos moh, vybral sis blbý hobby
Na takový typy jako jsi ty jsou fakt škoda hroby
Nakažený krysy se maj střílet nebo topit
Proto budu v klidu až když polkneš poslední lok vody
[Verš 4: MC Gey]
Lámání chleba se občas promění v lámání světla ve tmu
Nechutnal mu život, tak s tím v 17-ti seknul
Už neměl sílu na další výhru
Blikající příšery ho snědly kvůli pár papírům
Což je mínus, jeden člověk plus mnoho dalších
Včetně rodiny, kterou to straší sedm dní v týdnu
Láska k bližnímu svýmu
Děda v komatu na procházce v údolí stínů
K tomu nejhoršímu patří vidět mizet před očima člověka
Kterej ti před pár lety měnil plíny
Zničit boží mlýny by bylo boží
Nechat dožít člověka aniž by měl svý stíny
Každou chvíli se bojím, že se něco stane
Osobám, který mám rád a že tu zůstaneme sami
Nemůžu se toho zbavit
Na některý body zlomu totiž nevyráběj dlahy