[Intro]
Paulie
Bylo dost čekání
Mý město spí
Dávám znamení

[Verse 1]
Noční tramvají jedu sám a přemítám o podstatě mýho působení
Proč tu jsem a proč jdu alejí?
[?] a zdravím známý, který vlastně vůbec neznám
A nevím jestli mám se odprostit od barovejch židlí
Kde si myslí spousta lidí, že se něco stmelí
Všude hodně slov, bohužel málo činů
Nečekal jsem na svou šanci, abych nesl něčí vinu
Nemůžu se spolehnout už vůbec na nikoho
Nevěřím vlastním nohám, kam jdou do baru pro gin
V mlze vidím rozpitou tvoji meditaci
Prej dáváš prachy démonovi za svou recitaci
Prej dáváš prachy démonovi za svou recitaci

[Chorus]
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech
[Verse 2]
Byly doby, kdy mě krize svrběly v zápěstí
Můj rap se teď vrací jak Lassie
Spatřil jsem tu stahanou tvář bílejch nocí
Pod současnou dlaní se v Liberci rap kácí
Vidíš mě, chyť si mě, stojím před radnicí
Snažíš se předjet můj vlak s chabou kondicí
Rám je dost malej, město se trápí
Vidí spoustu raperů, co roztahujou chřípí
Zavřu oči, uvolním se, vběhnu do ulic
Dejchám její sladkej parfém z plnejch plic
Zalezu do kaváren, nebudeš mít ponětí kde jsem
Dva roky v klidu u stolu s tužkou a papírem
Vidím to všude kolem, honem, honem
Udělej laciný zboží, pošli to ven
Vidím to všude kolem, no tak honem, honem

[Chorus]
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech

[Verse 3]
Liberec spí, furt spí
Kočíruju stav, jedu ho probudit
Ještěd je žena, ať si kdo chce, co chce
Ještěd je nesmola světel, zářivá elegance
Výdech, nádech, bežím k ní stovky metrů skrze tuny kamení
Zastavuju tělo na panorama mýho města
Já rapem žiju, nehraju gesta
Jsem jeden ze sta účastníků na svůj post
Sever vídá Paulie jako pohotovost
Vyrážím pro sražený těla a mám pocit, že jsem jedinej kdo procit
Vyrážím pro sražený těla a mám pocit, že jsem jedinej-
Teď sedím na kamenným koni
Koukám na symboly mýho města
Chytám pomíjivou chvíli, která se obrací v prach
Zbyde prázdná láhev, skvrny od vína
Bílej ubrus, impresionismus
Koho je to město, který spí, který nechce myslet, mý ne!
Možná tvoje, možná za pár let
Většina ovcí se rozuteče do svejch koutů
Kdo bude další chod na rautu
Každej den platím životu psychický daně
Co mám za ně strach a štěstí, svoje ego na dně
Tumám v temným koutě větu a připadám si
Jako by mi rudé rubíny v ústech stuhly v uhlí
Jako by mi rudé rubíny v ústech stuhly v uhlí
Jako by mi rudé rubíny v ústech stuhly v uhlí
[Chorus]
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech
Jedu dostih jak žokej, všichni sázej na mýho koně
Jenže nevěděj, že nechvátám pro laciný poplácání po zádech
Pro polibek od mažoretek, mají pech